Whisky - Black & White

Monkey Shoulder je moderní whisky s dráhou reklamou, instagramem atd. Chtěl jsem zkusit levný, tradiční a průměrý blend. Vybral jsem Black & White a stojil jen 309 kč. Je méně slavný než Famous Grouse (nejpopularnějši whisky ve Skotsku) nebo Johnnie Walker (nejpopularnější skotská whisky ve světě) ale má zajimavý přiběh.

Jmenoval se původně "Houses of Parliamentale měla černou láhev s bilým štítkem, takže lidi normalně objednali "black and white" na baru. Byl přejmenovali "Black & White" a teď má krasný štítek s pár psů - černý skotský pes a bilý west highland teriér:


Abych byl upřimný první čas, že jsem ochutnal tu whisky jsem neměl to rad. Myslel jsem, že to chutnalo jako cigarety a smutek. Připomínal mi vůně rána v hospodě po velké party - zatuchlý a kouřový. Ale jsem čekal měsic, zkusil jsem pár typů whisky a pak jsem vratil na Black & White. To není tolik špatného, že jsem myslel. Je trochu kouřový, ale lehký a citrusový. Asi nechtěl bych objednal to na baru.

Zkusil jsem to na whisky sour koktejlPokud whisky sour je připravené se žitnou whisky nebo s bourbonem je sladký a bohátý ... ale se Black & White bylo to uplně jíné - lehčí a komplečnější.

„Co jsi dělal o víkendu?”

Každý čtvrtek mám češtinu a moje učitelka zeptá mi "co jsi dělal o víkendu?". Pokud neděláme nic specialního, zapomenu to. Tak musím přemýšlet o čem jsem udělal. Tento týden jsem napsal všechno, to není velmi zajimavý ale tento krát nebudu zapomenout!

Pátek
Šel jsem na procházku s psy a lucka hrála stolní tenis. Byl jsem v Lužankách a počasí bylo výborné, ale žadný lidi ani psy byli tam. Alfie našel hodně ořišek, že asi veverka ztratila.


Připravil jsem "grenadine" - to je sirop z granatových jablek na koktejly. Dival jsem se na "chaloupka na vršku" a jsem se učil o svatém Václavu.

Sobota
Snidali jsme v kavarně Buchta B a pak jsme šli do Albiku. Na oběd vařili jsme špagety carbonara. Odpoledne jsme šli na procházku s psy z Lesné do Obřany. Počasí bylo výborné a psy byli vylmi šťastný.

Večer jsme dělali burritos na večere. Jsem se dival na Taggart (staré skotské krimí seriál) a Lucka ušila šaty. Lucčin šicí stroj je starý a nefunguje dobře, tak bohužel byla trochu smutná.

Neděle
V neděli jsme odpočivali. Lucka zase zkusil ušit alé šicí stroj byl ještě spatný. Napsal jsem knihu (Mistr a Markétka) a dival jsem se na Taggart. Přemyšlel jsem, že Taggart je trochu depresivní. První dílů jsou v osmdesátých létech, tak všechno vypadá hnědé nebo šedé a vždycky prší:

Odpoledne šli jsme se psy na planýrku a bylo překvapeně teplé.

Whisky - Monkey Shoulder

Často se mě lidi ptají na whisky - která je nejlepši whisky, která je moje oblibená whisky atd (normálně jsem nepil whisky protože jsem preferoval vino a pivo) tak nemám na to dobrou odpověd ani zajímavý názor. Ale jak stárnu, mé chutě se vyvijí a mění. Chtěl bych ochutnat ruzné typy whisky zkusit, abych rozuměl, jak ochutnají a vychutnával si je.

Na začátek jsem vybral blend z Speyside, Monkey Shoulder. "Blend" znamená, že je whisky michaná z různých palíren (Monkey Shoulder je z Balvenie, Glenfiddich and Kininvie).

Prý je často Monkey Shoulder doporučena pro začátečníky - není drahá a můžete ji najít v normalních obchodech. Našel jsem to na ~770 kč v Kauflandu. Poté, jsem bohužel byl velmi nemocný a celý týden jsem nemohl ochutnat nebo cítit vůbec nic!

Když lidi ochutnají whisky, popíšou hlavu, tělo a ocas (to znamená vůni, chuť a dochuť). Jsem ještě trochu neskušený, ale zkusím to.

Hlava: Javorový sirup nebo polotmavý med. Sušená merunka.

Tělo: Skotské bonbony (připominá mi to obchod se sladkostmi v Ballateru když jsem byl kluk) napřiklad brandy balls. Mandarinka nebo pomerančová kůra.

Ocas: Nic nového, ale citil jsem nějaké koření jako hřebíček nebo skořici.

Chtěl jsem druhý názor, tak jsem se zeptal Lucku. Bohužel nemá ráda whisky ale webová stránka řiká, že Monkey Shoulder je "vyrobeno na míchaní" ("made for mixing") a tam maji pár receptů. Připravil jsem koktejl Show me the monkey" (Monkey Shoulder, Drambuie, jablečný mošt a máta) a řikala:
Whisky moc nerozumím, ale ten koktejl potřebuje více máty
To je škoda, ale mám rad tu whisky!

Čtvrtek 16. května, 2019

Ve středu jsme jeli vlakem do města Nara. Tam je park, v kterém žije hodně jelenů. Nemají strach z lidí (milovali Lucku), tak je můžete krmit sušenkami. Když chtějí sušenky, klanějí se. Prý jsou jeleni v parku už tisíc roků.

Před cestou vlakem jsme šli do supermarketu pro svačinu ... a koupili jsme věci za 2000 yenu. Tradičně pijeme pivo v shinkansenu, ale z Kyoto do Odawara Lucce bylo špatně, tak jsem pil její pivo. V příštím vlaku jí bylo lépe a večer jsme přijeli do Hakone.

Ve čtvrtek ráno jsme jeli autobusem do Azamake-chaya a pak jsme šli po kamenné stezce k jezeru Ashi. Tam můžete nastoupit na loď, ale šli jsme pěšky kolem jezera a potom jsme jeli lanovku do Owakudani. Tam byla sopka ale už není aktivní (jako Yakedake). Poté jsme jeli vlakem zpátky do Hakone.

Úterý 14. května, 2019

V pondělí jsme šli do Ginkaku-ji - je to chrám a zenová zahrada. Je to fakt krásné a velmi klidné místo. Tam začíná „stezka filosofů” - podél potoka mezi chrámy Ginkaku-ji a Nanzen-ji. Kolem cesty jsou třešně a hodně čajoven a obchůdků s domácími věcmi.

Lucka našla restauraci, která podává bezlepkový Okonomiyaki, tak jsme šli tam. Okonomiyaki je japonská slaná palačinka ze zelí. Pochází z Hiroshimy, ale Kyoto má vlastní úpravu. Dohromady to bylo sedm chodů (a sorbet). Bylo to drahé, ale výnikajicí.

Odpoledne jsme šli do Sansusangen-do. Je to buddhistický chrám a nejdůležitějším místem je dlouhá hala s 1001 zlatých vojáků. Je to neuvěřitelné. Poté jsme šli k Fushimi Inari chrámu. Tam je moc torii. Byl jsem unavený, protože jsme nachodili 30 kilometrů, tak jsem si to tolik neužil.

V úterý jsme si půjčili kola, protože jsme chtěli vidět vzdálená místa. Nejdřív jsme jeli do Nishiki tržnice. Tam jsem snědl mořského ježka a koupili jsme suvenýry. Ta ježovka nebyla špatná.

Poté jsme jeli do Kinkaku-ji (zlatý pavilon). Bylo to krásný ... hodně turistů ... atd.

Pak jsme jeli do bambusového lesa a potom podél řeky.

Na večeři jsme šli na ramen. Lucka našla speciální restauraci s bezlepkovým ramenem. Lucčin byl ucházející a můj výborný.


Neděle 12. května, 2019

Shin-shimashima je jako vesnice, neviděl jsem domy, ale je tam nádraži (autobusové a vlakové), 7eleven (potraviny), čerpácí stanice a nějaká fabrika. Odtud jsme jeli autobusem do národního parku Kamikochi. Silnice byla klikatá, ale seděli jsme vpředu, tak Lucce nebylo špatně.

V Kamikochi jsou řeky, jezera s čistou vodou, vysoké hory a hodně turistů. Většina turistů šla kolem řeky, ale chtěli jsme něco zajímavějšího, tak jsme šli na sopku Yakedake (2455 metrů). Ještě tam je sníh, a to bylo hrozný, ale zbytek byl výborný. Sopka teď není aktivní, ale můžete vidět kouř vycházející ze země. Po procházce byly naše ponožky vlhké (díky sněhu), tak jsme seděli na slunci.

V neděli jsme vstávali později, v 7:45 (normálně v 7:00). Příští destinací bylo Kyōto, ale zastavili jsme v Matsumoto, abychom se podívali na hrad. Hrad byl malý, ale krásný. Pili jsme tam nějaký fermentovaný rýžový nápoj. Bylo to moc sladký a odporný.

Obědvali jsme v „Healthy Penguin” - je to vegetariánské bistro v Matsumoto, které vlastní týpek ze Skotska. Snědli jsme bezlepkové jídlo a mluvili jsme s tim Skotem (je z Glasgow a je v Japonsku 3 a půl roku). Bloumali jsme po městě a pak jsme shinkansenovali* do Kyōta.

V Kyōto jsme našli supermarket, který prodává bezlepkový chléb. Koupili jsme tři bochníky pro Lucku na snídani a šli jsme na pivo.

* - to je nové sloveso:

Shinkansenovat: jet shinkansenem. Například: Shinkansenovali jsme z Tokia do Kyota


Pátek 10. května, 2019

Tsuruoka a Sakata nejsou moje oblíbená města ale Nagano je výborné. Je moderní, má velikost jako Brno a je obklopeno horami. Ráno jsme jeli autobusem do Snow Monkey Parku, tam žijí tlupy japonských makaků. Mají vlastní opičí wellness (horký pramen) ale slunce svítilo, tak žádná opice nebyla v pramenu.

Poté jsme šli na nádraží Yudanaka a pak jsme jeli vlakem do Obuse. Tam jsme navštívili muzeum Hokusai. Hokusai byl japonský malíř a jeho nejslavnější obraz je „velká vlna u pobřeží Kanagawy”, ale maloval hodně obrazů v různých stylech. Miluju jeho „manga", jsou to knihy skic o japonském životech.

Večer v Naganu jsme šli k Zenkōji chrámu. Nikdo tam nebyl, a to bylo krásný. Na cestě domů jsme šli na pivo do nějakého izakaya (to znamená „japonská hospoda”)

V pátek jsme jeli do Togakushi, je to národní park s jezery, horami, lesy a chrámy. Je to překrásné místo, ale už jsem unavený a nevím, co napsat. Jeli jsme vlakem do Matsumota a pak do Shin-shimashima, kde tohle píšu.

Středa 8. května, 2019

Přijeli jsme do Sakaty v 9:30. Je to malé město a četl jsem, že v minulosti bylo bohaté, ale už upadá a tam jsou hodně starých lidí. Je to tiché město u moře a viděli jsme tam mořské orly.

Šli jsme do chrámu Kaikō-ji podívat se na sokushinbutsu. Budova vypadá zavřená ale zazvonil jsem s pak se objevila mladá žena a vzala nás dovnitř.

V chrámů jsou dva sokushinbutsu:

  • Chukai - syn samuraj z Tsuruoky (☠️1755)
  • Enmyokai - syn sedláka z Shōnaie (☠️1822)
Byl jsem ohromen. Mají zčernelou leskalou kůži a sedí jako když medituji. Nemůžete je vyfotit, našel fotku s googlem:


Chcete se stát sokushinbutsu? Tady máte návod:

  1. Přestěhujte se na horu Yudonō 
  2. Ještě jen semínka a ořechy co tam najdete. Rýže, pšenice, soja, fazole a jáhly jsou zakazáné.
  3. Když jste jen kost s kůže (minimálně 1000 dnů), vaši následovníci musí vykopat díru 3m hlubokou (máte následovníky, že?)
  4. Volitelné: pijte urushi caj. Je jedovatý a zlepšuje proces mumifikace (Chukai a Enmyokai čaj nepili, ale nejlépe zachovaná mumie Daijuku Bosatsu Shinnyokai-Shonun ano).
  5. Následovníci vás musí pohřbít v díře. Budete mít jen zvonek, kterým budete zvonit, dokud nezemřete. A bambusové tyč na dýchaní.
  6. Až následovníci neuslyši zvonek, oddělají tyč a hrob uzavřou úplně.
  7. Za tisíc dnů následovníci otevřou díru s prozhoumají vaše tělo. Když nejste rozložený gratuluju, jste sokushinbutsu!
Ale v devatenáctém století se celý proces stal ilegální. Tak to asi nedělejte. 

Po té jsme šli na kávu a jeli jsme vlakem do Nagana.


Úterý 7. května, 2019

V pondělí jsme vstávali brzo a chytli jsme vlak z Nikkō do Utsonomiye. Byla to první ze sedmi cest dne. Pak z Utsonomiye do Sendai a ze Sendai do Yamadery. Ve městě Yamadera jsme vyšlapali tisíc schodů k chrámu Yamadera. Vedle schodů bylo hodně soch s červenými zastěrkami, skály s penězi a opice.

Chrámy jsou krásné, ale už jsme jich viděli příliš mnoho. Rádi jsme viděli něco jiného:

Z Yamadery jsme jeli do Uzenchitose. Z Uzenchitose do Shinjō. Z Shinjō do Amarume (tam nám ujel vlak a museli jsme čekat necelou hodinu). A konečně z Amarume do Tsuruoky. Cesta trvala dlouho ale nebyla špatná. Byli jsme dobří cestující ...

... potkali jsme Kamutena v Shinjō

... a učili jsme pravidla chování na nástupišti

Přijeli jsme do Tsuruoky později a pršelo, ale byli jsme šťastní.

Tsuruoka není klasické historické japonské město a je chladnější než Nikkō a Tokio. Jsou tam sokushinbutsu (buddhističti mniši kteří se sami mumifikovali). Chtěli jsme vidět Tetsuryukai - sokushinbutsu, který si sám odstranil oko - ale žena v chrámu nám nerozuměla. Chtěli jsme vidět Daijuku Bosatsu Shinnyokai-Shonin - prý je to nejlepší sokushinbutsu - ale byl moc daleko. Tak šli jsme na posvátnou horu Haguro.

Zítra zkusíme navštívit pár sokushinbutsu Chukai a Enmyokai ve městě Sakata.



Neděle 5. května, 2019

Odpoledne jsme šli na nádraží vyzvednout naše jízdenky na vlak. Koupili jsme „JR Pass” - speciální jízdenku pro neomezené cestování vlakem. 

Jeli jsme shinkansenem do města Utsonomiya a pak vlakem do Nikkō. Nikkō je krásné město pod horami a je tam několik chrámů. Po příjezdu do Nikkō jsme šli do supermarketu. Vedle supermarketu byla „tori” - nějaká stará brána - a cesta do lesa. 

Následovali jsme lesní pěšinu asi hodinu s půl a našli jsme malý chrám. Poté jsme se navečeřeli s šli jsme zpátky na hostel.

V neděli jsme šli navštívit svatyně a chrámy v Nikkō. Jít pěšky byl dobrý nápad, protože na ulici byla dlouhá dopravní zácpa. Po cestě jsme viděli Shinkyō. Je to starý posvátný most z roku 1636. V této oblasti se nachází hodně chrámů a svatyní. 

V chrám Toshogu je pohřben Toshugawa Ieyasu, který byl zakladatelem Tokugawa Shogunate - nejdelší období míru v historii Japonska.

Poté jsme jeli autobusem k jezeru Chūzenji, blízko je vodopád Kegan, který je vysoký 98m. Lucka udělala video pro její rodiče, snědli jsme grilovánou rýbu a potom jsme šli podél jezera. Prý tam jsou opice, ale neviděli jsme je. Zpátky v hostelu jsme si chtěli dát kávu. Ale viděli jsme v menu pěkné koktejly, tak jsem si dal koktejl se saké a Lucka něco s jahodami.