Úterý 7. května, 2019

V pondělí jsme vstávali brzo a chytli jsme vlak z Nikkō do Utsonomiye. Byla to první ze sedmi cest dne. Pak z Utsonomiye do Sendai a ze Sendai do Yamadery. Ve městě Yamadera jsme vyšlapali tisíc schodů k chrámu Yamadera. Vedle schodů bylo hodně soch s červenými zastěrkami, skály s penězi a opice.

Chrámy jsou krásné, ale už jsme jich viděli příliš mnoho. Rádi jsme viděli něco jiného:

Z Yamadery jsme jeli do Uzenchitose. Z Uzenchitose do Shinjō. Z Shinjō do Amarume (tam nám ujel vlak a museli jsme čekat necelou hodinu). A konečně z Amarume do Tsuruoky. Cesta trvala dlouho ale nebyla špatná. Byli jsme dobří cestující ...

... potkali jsme Kamutena v Shinjō

... a učili jsme pravidla chování na nástupišti

Přijeli jsme do Tsuruoky později a pršelo, ale byli jsme šťastní.

Tsuruoka není klasické historické japonské město a je chladnější než Nikkō a Tokio. Jsou tam sokushinbutsu (buddhističti mniši kteří se sami mumifikovali). Chtěli jsme vidět Tetsuryukai - sokushinbutsu, který si sám odstranil oko - ale žena v chrámu nám nerozuměla. Chtěli jsme vidět Daijuku Bosatsu Shinnyokai-Shonin - prý je to nejlepší sokushinbutsu - ale byl moc daleko. Tak šli jsme na posvátnou horu Haguro.

Zítra zkusíme navštívit pár sokushinbutsu Chukai a Enmyokai ve městě Sakata.



Neděle 5. května, 2019

Odpoledne jsme šli na nádraží vyzvednout naše jízdenky na vlak. Koupili jsme „JR Pass” - speciální jízdenku pro neomezené cestování vlakem. 

Jeli jsme shinkansenem do města Utsonomiya a pak vlakem do Nikkō. Nikkō je krásné město pod horami a je tam několik chrámů. Po příjezdu do Nikkō jsme šli do supermarketu. Vedle supermarketu byla „tori” - nějaká stará brána - a cesta do lesa. 

Následovali jsme lesní pěšinu asi hodinu s půl a našli jsme malý chrám. Poté jsme se navečeřeli s šli jsme zpátky na hostel.

V neděli jsme šli navštívit svatyně a chrámy v Nikkō. Jít pěšky byl dobrý nápad, protože na ulici byla dlouhá dopravní zácpa. Po cestě jsme viděli Shinkyō. Je to starý posvátný most z roku 1636. V této oblasti se nachází hodně chrámů a svatyní. 

V chrám Toshogu je pohřben Toshugawa Ieyasu, který byl zakladatelem Tokugawa Shogunate - nejdelší období míru v historii Japonska.

Poté jsme jeli autobusem k jezeru Chūzenji, blízko je vodopád Kegan, který je vysoký 98m. Lucka udělala video pro její rodiče, snědli jsme grilovánou rýbu a potom jsme šli podél jezera. Prý tam jsou opice, ale neviděli jsme je. Zpátky v hostelu jsme si chtěli dát kávu. Ale viděli jsme v menu pěkné koktejly, tak jsem si dal koktejl se saké a Lucka něco s jahodami.

Pátek 3. května, 2019

Včera jsme snědli malou snídani a šli jsme na trh Tsukiji. Byla tam velká historická rybí burza, ale už se odstěhovala. Stále tam je moc stánků se sushi, grilovaným masem a rybami, čerstvou zeleninou a kořením. Snědli jsme tuňáka, makrelu, úhoře a pikantní oliheň. 

Pak jsme šli do zahrad Hamarikyu a odtam jsme jeli lodí do Asakusy. Tam je krásný starý chrám. Vzali jsme si „omikuji” - malé pásky papíru s předpovědí štěstí. Moje omikuji mělo velké neštěstí, tak jsem ho pověsil na věšák. Najedli jsme se v Asakuse a pili jsme „hoppy”. Je to namíchaný nápoj se shoyu a lehkým pivem. 

Při západu slunce jsme šli na Tokyo Skytree - to je velmi vysoká věž. Zpět domů jsme šli podél řeky Sumida a dali jsme si večeři v japonském fast foodu „Matsuya”.

V pátek jsem měl japonskou snídani. To je miso polévka, rýže, tofu a ještě něco ... nevím co. Japonská zaměstnankyně v hotelu nerozuměla, že Lucka nemůže jíst lepek. Řekla Lucce, že její snídaně není zdravá a musí jíst tu japonskou snídani. Po snídani jsme šli do Pokemon centra v Nihonbashi. Je to jen velký obchod s Pokemon věcmi. Bylo tam moc děti a jejich rodičů, pár turistů a pár dospělých, kteří hráli Pokemon turnaj na Nintendu. 

Oběd jsme koupili v supermarketu - tam si můžete dát dobré hotové jídlo, které se jen ohřejí. Oběd jsme si snědli v parku vedle císařského paláce. Šli jsme kolem paláce a pak na výstavu anime. Po cestě domů jsme viděli chrám „yasukuni jinja”. Je to chrám pro duše padlých japonských vojáků.

Středa 1. května, 2019

Včera začala dovolená v Japonsku. Jeli jsme o půlnoci autobusem do Prahy. Speciální autobus na letiště nejede ve 3 ráno, tak jsme jeli nočním autobusem. Přestoupili jsme v Divoké Šárce a tam jsem viděl ježka. Vyfotil jsem ježka (jako v polském virálním videu „kurwa jeż w centru miasta”), ale byl tam opilý muž, který si myslel, že jsem vyfotil jeho. Byl rozzlobený, ale Lucka mu řekla o ježku a pak to bylo v pohodě.

Z Prahy jsme letěli do Londýna a pak jsme pokračovali do Tokia. Lucka upekla tyčinky a připravila sendviče, ale jídlo v letadle bylo dobré. Let do Tokia trval 11 hodin a viděl jsem pár filmů. Lucka našla komiks Dragonball a četla ho dlouho.

Ale spali jsme málo a po příjezdu do Tokia jsme byli unavení. Dopoledne v Tokiu jsme šli na procházku do parku Ueno a do muzea umění. Pak jsme si dali šlofíka na 3 hodiny. Odpoledne jsme šli do Akihabary. To je část v Tokiu, která má hodně obchodů s elektronikou. Večer pršelo, tak jsme šli zpět do hostelu.

.

Čtvrtek 14. června, 2018

Máme tři svatby v červnu. První svatba byl Tadeaš a Aleš. Ta svatba měla téma létaní protože Aleš studoval něco o letový provoz a už pracuje v společnosti Kiwi. Lucka a Petra byly oblečeny jako letušky a naše pozvánka vypadá jako palubní vstupenka. Posvatební party byla v hotelu Velká Klajdovka. Byl to dobrý večer, pili jsme hodně rumu a tancovali jsme. Níže Lucka a její bratr Michal.

Ve středu jsem jel s maminkou Martiny do Stálkova, v jižnich čechách. Byl jsem nemocný tak jsem spal celou cestu. Ve Stálkově potkal jsem Lucinku a Martinu. Připravovaly dekorace na svatbu - Martina (nevěsta) dělala tisíc jeřábů. Spal jsem ještě pár hodin v hamace a potom jsme jedli večeři. Martinina maminka mi dala horký napoj se slivovicí, medem a citronem a pak jsem se citil moc lépe.

Ve čtvrtek jsme já a Lucka jeli na návštěvu do Jindřichova Hradce. Šel jsem ke kadeřnici. Když kadeřnice zjistila, že mluvíme anglicky, ona chtěla pomoct s jejími prazdninami v chorvatsku. Nerozuměla, jak má platit a nikdo v jejim hotelu nemluvi česky. Tak Lucka volala do hotelu a doufam že, už všechno je v pořadku. Potkali jsme Billyho (ženich) a jeho rodiče z Ameriky a šli jsme na kávu. Večer oba rodiče měli tradiční český večer - svičková se hovězím a srnčím masem a houskový knedliky. Pili jsme pivo z českého rudolce, domácí slivovici a višňovku.

Ve pátek jeli jsme na oběd do Slavonic, do kavárny Besidka. Menu tam bylo zajimavé, byl 'El commandante esta muerto' (10 dc rum, doutník a zapůjčení fotografie Fidela Castra po dobu konzumace) a 'hnusná káva architekta Kouckého, odporně drahá'. Svatba byla v sobotu na poli blizko chalupy. To bylo krásný, a party taky.

Máme jeden volný víkend a potom poslední svatbu. Doufám že, neděláme nic o víkendu, protože jsem unavený.